Jubilejní MONTCUQ – CEI3* 2×90 km

Už po čtyřicáté se v jihozápadní Francii, na trase svatojakubské pouti v Montcuq, konal tento víkend – 29.-30.10., tradiční dvoudenní vytrvalostní závod CEI3* 2×90 km CEI3*.  Jako vždy je termín stanoven víkend co nejblíže „dušiček“ a  trať se za ta léta až na malé úpravy příliš nezměnila.  Poprvé však v čele organizačního týmu nebude zakladatel závodů, Peter Passermard, jeden z tahounů francouzské vytrvalosti, který zemřel  loni v prosinci ve věku 72 let.

Passermard objevil tuto disciplínu ve Španělsku v 70. letech minulého století. Tehdy měly své tradiční vytrvalostní závody v Evropě jen Velká Británie a také se konaly na Iberském poloostrově. Ovšem anglická Golden Horseshoes, Barcelona, Badajoza  a Jerez byly izolovanými akcemi, zatímco v USA a Austrálii organizace závodů probíhala podobně jako dnes.

Organizátoři se letos potýkali s vandalstvím, značení na části tratě bylo strženo myslivci. Policii se tentokrát podařilo pachatele chytit. 

V letošním ročníku startovalo 52 dvojic, 28 dokončilo.

Zvítězila desetiletá klisna CHARLOTTE TE s Franck Laousse v celkovém čase 10:55:58 (17,736 km/h). 

Výsledková listina: MQ_2016_D12.pdf (107023)

Web závodů: https://www.2jdemontcuq.com/

Vytrvalost v Montcuq poprvé

Psal se rok 1977 a na trať se vydalo 38 jezdců v sedle koní – tehdy nikoli výhradně arabských. 8 koní bylo bez původu, 3 SF, 5 anglo-arabů, 1 francouzský klusák, 3 plnokrevníci, 9 hispánských anglo-arabů, 1 argentinský kůň, 1 new forest pony a konečně 5 plnokrevných arabů. Dvanáct koní ze Španělska a tři z Portugalska měli problémy při přechodu hranic, ale nakonec se podařilo je dopravit na závody v dobré kondici. 

Délka tratě 80km, celkem tedy 160 km za dva dny.

Mezi jezdci bylo mnoho zkušených, ale také např. konzultant  instituce mládeže a sportu Daniel Bertrand, který zde  jel svůj první závod! První den měl potíže udržet si pozici, ale nakonec skončil na čtvrtém místě. Nejmladšímu jezdci bylo 17, nejstaršímu k 60. Startovalo se ráno v 9:00. kdy koně od startu vedlo vesnicí doprovodné vozidlo za nadšeného potlesku místních. Za „humny“ se vůz odpojil a vypustil jezdce na trať. I když oproti Floracu není Montcuq hornatý a převýšení je malé, obtížnost je dána proměnlivostí terénu – od travnatého přes kamenitý,tvrdý i bahnitý. K tomu ještě relativně vysoká vlhkost. Tyto podmínky zaskočily především Španěly a Portugalce, přivyklé na suché klima a ideální, rovinatou trať. Stejně tak je zaskočila frekvence veterinárních kontrol i 30minutový limit vstupu do VG. Nejspíš proto se jim nedařilo, přitom doma dosahovali průměrných rychlostí 25-30 km/h v 240 km závodech. 

Zmrzlík, Zábřeh, Vilémov, Kozlov… tito pořadatelé by dnes slavily také významná jubilea, ale vystřídali je jiní – jestlipak bude mít Česká republika někdy svůj jubilejní závod a´la Florac, Montcuq… kam budou jezdci přijíždět už i z tradice? Bude to Borotín, Paseky, Kolesa…. ?