Táňa Terberová slaví své 8. mezinárodní vítězství – v CEI* 80 km 26.ledna 2019 zvítězila na 7letém LEPANTO DE GUADARRANQUE v portugalském Santa Eulália. Lepanto navíc získal Cenu kondice.
Letos již 20. ročník Raide Hípico Santa Eulália se koná od roku 1999 na počest Luíse Tello Barradase, úspěšného jezdce, který tragicky zahynul na koni. Luísovi bratři na jeho počest založili tento závod, který každoročně přiláká početná pole startujících.
V CEI* 80 startovalo 28 dvojic ze 6 zemí (ESP, POR, URU, FR, KUW, CZ), mezi nimi 11 koní debutovalo a ostatní patřili ke zkušenějším. K debutantům mezinárodních závodů patřil i Lepanto, nejsilnějším soupeřem startovního pole byla LISHA D’ARSOL (má za sebou 2 vítězství v CEI**120 km), na 7.místě dokončil ECLIPSE DA CAMOEIRA, účastník zrušeného šampionátu v Tryonu, na 13.místě FUICO – 3. z MS 7letých koní v Bruselu.
Výsledky: ZDE
A jak vidí svůj úspěch sama jezdkyně?
Jak dlouho jsi Lepanta před závodem jezdila a co víš o jeho historii?
Jezdila jsem ho celkem tři týdny, i když ne každý den, protože ve stáji je ještě jedna jezdkyně, se kterou jsme se tedy střídaly.
Lepanta trenér koupil před pár lety jako nedobře vypadajícího chudáčka s velkou zhnisanou ránou na břiše, po které mu doteď zůstala ošklivá, vystouplá jizva. Rána se nehojila dobře a působila hodně problémů. Lepanto opadl ze svalů a těžko se z toho sbíral. Původ zranění neznám.
Věřila jsi ve vítězství?
Jak jsem psala v rozhovoru na jezdci.cz, musím opravdu podotknout, že před příjezdem na místo závodu jsem tomuto plánu plně věřila. Když jsem ale viděla soupeře, např. Lishu, která je se svým recovery, dokonalou stavbou těla a výsledky takovou portugalskou legendou, navíc v závodě nesla velice zkušenou uruguayskou jezdkyni, moje víra ve vítězství rychle zmizela.
Jakou jste zvolili strategii?
Strategie byla předem domluvená, i když jsme opravdu nepočítali s tak vysokou rychlostí prvního kola (v první polovině kola nasadily první dvojice rychlost cvalu cca 24 km/h, což bylo vysoko nad náš plán, zvolnily až ve druhé půlce). Cílem bylo udržet se hlavně blízko čelu, nenechat si je utéct příliš daleko, ale držet se v Lepantově pohodlné tréninkové rychlosti a pošetřit síly, což se zadařilo na jedničku. V posledním kole jsme pak měli nasadit Lepantovy neskutečné skryté zásoby energie, o nichž jsme věděli jen my, kdo ho známe. Nikdo nám naděje nedával. Nikdo netušil, nikdo nevěřil, dokud jsme se najednou neobjevili v cílové rovině, kde jsme bojovali o zlato. Prožila jsem si pořádnou nostalgii.
Jaká byla trať?
Trať byla perfektní, příjemná, krásná, ale ne pro všechny koně. Určitě bych na ní volila nižší rychlost, neboť byla zrádná. V nižší rychlosti by byla určitě bezpečná a pěkná, když jsme ale letěli 35 km/h skrz všechny její nástrahy, povolila jsem otěže a spoléhala, že Lepanto, který je doma v horách na jihu Galicie, si poradí. Vyděšená jsem se opravdu chvílemi modlila, ale on prokázal neskutečnou zručnost a po trysku skrz kameny, výmoly, díry a naklopené zatáčky předvedl v závěrečné veterině perfektní, dokonale čistý klus.
Výběr koně, příprava – trenér. Jaký z něj máš dojem?
Trenér je teprve mladík, ale s neskutečnými znalostmi a zkušenostmi, očividně má také cit pro výběr výborného koně. Samozřejmě vždy je kam zlepšovat, na tom se oba shodneme, ale myslím, že na to, že je nám dohromady méně než většině trenérů, jsme předvedli dobrý výsledek.
Jak je na tom kůň po závodě, kdy v posledním kole cválal přes 29 km/h?
Dobrý výsledek potvrdilo i to, že ráno po závodě jsme našli v boxe naprosto spokojeného koně, který vypadal, že by si to dnes klidně zopakoval.
Americká vytrvalost odchází z FEI, rychlost je velmi diskutovanou veličinou problémů, se kterými se disciplína potýká. Jak to cítíš ty, s ohledem na vysokou rychlost, se kterou jste dokázali soupeře porazit? Šel Lepanto sám, nemusela jsi pobídnout, tlačit na něj?
Ano, rychlost je dnes hodně propíranou otázkou. Já proti ní nic nemám, očividně, je-li zvyšovaná v souladu s kondicí koně. Kdybych na koně tlačila, aby dosáhl toho, co Lepanto, a po závodě ho musela tři dny sbírat, aby opět vypadal jako kůň, samozřejmě by to bylo špatně. Lepanto byl na tuto rychlost připravený a v posledním kole nepotřeboval téměř ani pobídnout, natož tlačit. Věděl, za čím jde, Stačilo, abych mu řekla, že může, a on letěl.
Rychlost je věc ošemetná. Pro mě za mě, ať si šplhá, kam chce, s tím problém nemám. Je ale důležité, aby kolem koně, který jí dosahuje, nebyly redukovány faktory, které ji ovlivňují. Terén, který zpomaluje a klade nároky, poctiví veterináři, kteří eliminují a chrání tak koně před překračováním hranic, a hlavně jezdec, který musí vycítit, kdy má jeho kůň dost, vnímat i absolutně jemné změny reakce zvířete na pobídku. Pokud všechny tyto faktory fungují na 100%, pak je podle mého názoru vysoká rychlost tím, čím má být. Obdivuhodným výkonem.
Zklidňovali jste dlouho – byl nějaký problém nebo jste prostě hráli na jistotu?
Zklidňovali jsme dlouho, to je pravda. Dávali jsme si menší rezervu, ale hlavním důvodem, myslím, bylo překvapivě teplé počasí. Chtěli jsme po Lepantovi velký výkon, na nějž byl trénován při teplotách kolem bodu mrazu a v dešti. V závodě pak najednou ve své husté tmavé srsti běžel v 18°C, na slunci – a na trase byl jen jeden crew point. Recovery tedy bylo relativně vysoké, ale podle mého názoru odpovídající podmínkám a danému výkonu. To, že Lepanto zvládl závod, dokazuje i Cena kondice – a tu získat v souboji s Lishou, která měla lepší recovery time a do cíle za námi dojela jen s minimální ztrátou, nebylo snadné.
Více k průběhu závodu: jezdci…
21. start na mezinárodní scéně a osmé vítězství vypovídá o tom, že úspěch ve vytrvalosti není náhoda. Jen 4x se Táně nepodařilo hvězdovou soutěž dokončit, z toho 1x RET, ale ani jednou pro metabolické problémy koně. Na kontě má jednu 160 km a dokončených 9 120 km. Na vrchol vytrvalostní výkonnosti ji vynesl KANON, se kterým 4x zvítězila, umístila se s ním v první pětadvacítce v CEI3*160 km v Dubaji a mimo jiné na něm v roce 2013 získala juniorský titul Mistryně ČR (Borotín).
Buďte první! Přidejte komentář