Milionová vytrvalost?

Peníze a sport jdou spolu ruku v ruce od dávných dob, není to rozhodně fenomén jen moderní doby. Sport býval vždy výsadou bohatých, obyčejní lidé neměli moc času, aby se věnovali nějakému sportu naplno. Jedním z nejdražších sportů ve starověkém Řecku byly závody spřežení, ale  jen velmi bohatí lidé měli dostatek prostředků, aby platili za trénink a krmení koní, za vozatajce, protože to byl sport značně nebezpečný a sami se vysokému riziku úrazů i smrti nevystavovali. Další vývoj vztahu peněz a sportu určovala média, která navýšila počet fanoušků až do extrémních výšin. Dokonale se tento proces prolíná známým příběhem Snowmana – v tého knížce nejde jen o skutečný příběh s dobrým koncem, ale také je zde perfektně vykresleno zákulisí a vývoj parkurového sportu – ale paralela s dalšími sporty je zřejmá. 

Mimochodem, parkurové skákání se nyní v Německu potýká s odlivem sponzorů i diváků.  Jednak je příliš mnoho různých šampionátů a velkých cen a seriálů a běžný příznivce skoků se v tom už těžko orientuje. Kromě toho je ohromná masa hobby jezdců, kteří s nelibostí hledí na dnešní parkurový sport. Připadá jim příliš hrubý, koně mají v hubě různá „udělátka“ atd. (např. se nedávno propíralo na fórech uzdění s kartáčky, které bylo k vidění na Derby Hamburg – viz. foto). Důsledkem změny preferencí sponzorů i diváků je např. zrušení tradičního šampionátu Baltic Horse Show v Kielu po 27 letech. Přitom parkurové skákání je hlavní výkladní skříní sportovního jezdectví – 701 mezinárodních závodů v letošním roce. Úzká špička doslova neví, kam dřív „skočit“ – a sestavit národní tým na evropský šampionát nebylo letos např. pro Brity vůbec snadné, mnozí  jezdci jsou smluvně vázáni starty v seriálech jako je Global Champions Tour . Peníze zase na druhou stranu mohou pomoci dostat se v mezinárodních parkurech do hry. Za účast komerčního týmu v Global Champions Tour stačí vyklopit dva miliony euro. Vytrvalost to má naopak …

Letošní mezinárodní vytrvalost dostala obří finanční injekci v podobě dvou milionů euro z kapes dubajského šejka Mhm bin Rashid Al Maktoum. Euston byl třetí zastávkou festivalu Hh Sheikh Mohm bin Rashid Al Maktoum Festival – první kolo se konalo v Barcdeloně a druhé v italské Pise. 

Peníze značně prodloužily startovní listiny v Eustonu ve Velké Británii. Bohužel poslední „Euston“ se konal ve stejné dny jako Mistrovství Evropy v Bruselu. Rámcové soutěže šampionátu jezdce nenalákaly a řada z nich vyměnila možnost být na stejné trati jako evropské špičky za Euston, kde nezatíží jejich rozpočet startovné, cestovné do výše 1500 euro, a mohou získat na dotaci 1000 euro, pokud soutěž dokončí. Průměrné počty startů v Eustonu od roku 2011 do července 2017 (s přestávkou let 2013-15) byly u CEI*80 km kolem 40 jezdců, u CEI2* 120 km kolem 20-25 a u CEI3* 160 km kolem 10. Zájem se 18. a 19. srpna 2017, v termínu konání ME v Bruselu, vyhoupl na 149 startů v CEI* 80 km (95 dokončilo), 110 v CEI2* 120 km (54 dokončilo) a 40 dvojic startovalo v CEI3* 160 km (13 dokončilo), což logicky  zdevastovalo počty účastníků v rámcových soutěžích ME. Je nebezpečné platit jezdcům za účast – nepodepíše se to na welfare koní? Podle počtu úspěšně dokončených je zjevné, že veterináři svou práci dělají kvalitně – nicméně odpovědnost je vždy na samotném jezdci. 

…teď si vás kúpim všecky?

Hláška z Dědictví aneb Kurvahošigutntag sem zapadá příhodně. Šejk Mhm bin Rashid Al Maktoum mohl vidět situaci ze svého pohledu jasně. Bruselský evropský šampionát tři roky připravoval jeden z největších odpůrců dubajské vytrvalosti, Pierre Arnould. Sponzorem bruselské vytrvalosti byl šejk Al Nahyan, mezi jehož klanem a Maktoumy panuje jistá rivalita. Navíc Mistrovství Evropy se letos nejelo jako otevřená soutěž – vlajka UAE v cílové rovině šampionátu vlát nebude.  Je to dost důvodů, aby se „kluci poprali o píseček“? Pierre Arnould se dozvěděl o obří dotaci CEI v Eustonu 14 dní před evropským šampionátem. Proti dvěma milionům euro stálo bruselských 100 000 euro a tři roky práce, shánění peněz, zařizování. Na minulých BEEM bylo 10 000 diváků a atraktivní program jich měl letos nalákat ještě víc. Rámcové soutěže CEI2* 120 km se zúčasntilo jen 12 jezdců, Ladies CEI2* 120 km 34 jezdkyň – v poháru národů žen však nechyběl v konkurenci 4 zemí tým z UAE. 

Jak to, že FEI nechrání své vlastní šampionáty? Vždyť např. ve skocích se v době konání ME nemůže konat pěti hvězdová soutěž. Jeho výsost šejk Mohamed bin Rashid Al Maktoum, pokud chtěl velkolepé závody ve stejný termín jako evropský šampionát a trošku pozlobit své protivníky, zvolil nejjednodušší cestu. Peníze. Hodně peněz. A jezdci chtějí jezdit a závody jsou drahá záležitost. Kdo by odolal? Na trati jsou si pak všichni rovni – nehledě na to, že bruselská trať včetně zázemí nebyla zrovna přívětivá, jak jsme se dočetli v článku Vlaďky Šebkové.Tak proč ne Euston? Pierre Arnould  však nakonec zklamaný nebyl – na ME se chystalo 23 zemí a v ženách nechyběl tým UAE. „Peníze nejsou všechno.Zůstává prestiž a dobré jméno stále cennou hodnotou?“  

Sluší se však připomenout, že  peníze na výhrách v Eustonu šly do cen kondice, což je vstřícný krok UAE směrem PR kolem welfare koní – pro prvních pět jezdců v CEI3* 160 km 20 000 liber, v CEI2* 120 km 15 000 liber a v CEI* 80 km 8000 liber podle tabulky níže: 

CEI3*
1. £6000
       2. £5000
        3. £4000
        4. £3000
        5. £2000



CEI2*
1. £5000
       2. £4000
        3. £3000
        4. £2000
        5. £1000



YR2* 
1. £4000
       2. £3000
        3. £2000
        4. £1500
        5. £1000



CEI1*
1. £3000
       2. £2000
        3. £1500
        4. £1000          
5. £500

A protože jezdci UAE brali nejvíc, dost peněz zůstalo doma – v UAE. 

Ze 17 cen kondice jich získali 6, po třech měli Francouzi a Španělé, Velká Británie 2, po jedné Bahrajn a Belgie. 

Ani jeden kůń nebyl odchován v UAE – ale 9 pochází z Francie, 2 koně ze ze Španělska, jeden z Austrálie, dva z Velké Británie, po jednom ještě z Chile, Mikronézie a JAR. I to je milionová vytrvalost – velký obchod mezi Evropou, především Francií, a Středním Východem.  

Na závěr palec nahoru jedné milionové, malé klisně z Velké Británie – HS AMETISTA. Je jí 19 let. Má za sebou 17 mezinárodních závodů, z nichž 15 dokončila včetně třech šampionátů. Před třemi lety prošla peklem trati světového ěampionátu v Normandii a letos se vrátila na tratě – zatím jednohvězdové, ale úspěšně. V Eustonu v CEI* skončila na 9. místě se svou jedinou, stálou jezdkyní Beth Langley. Naposledy jsem se o této dvojici zmiňovala ZDE. Jsem zvědavá, zda na ni ještě ve výsledcích narazím. 

Zdroj: