Průběh vytrvalostního šampionátu na WEG v Tryonu už je ohraná písnička, nicméně si tento podivný příběh můžete připomenout zde: https://i-endurance7.webnode.cz/l/tryonsky-meznik/, ale je tu ještě otázka… kolik „kapaček“ je normální – aneb co nevadilo v Normandii vadí v Tryonu?
Jean – Philippe Frances – TARZIBUS, favorité na medaili.
V Tryonu bylo údajně 53 koní na kapačkách – číslo, které prolétlo mnoha médii a o které se opíralo rozhodnutí FEI vytrvalostní šampionát na Světových jezdeckých hrách zrušit. Zajímavé je, že ve výsledcích šampionátu na webu FEI je jako důvod eliminace ME 35x a z toho ve dvou případech ME TR, tedy ve dvou případech se jednalo o vážnější stav vyžadující intenzivní péči. Někde je se stala chyba.
Rozhodně tím nemíním „jenom“ tři ME TR nebo „jenom“ 35 koní vyloučených na zvýšené tepy. Každý metabolický problém u zdravého, natrénovaného koně znamená, že kůň prostě nároky tratě v dané rychlosti a za daných podmínek nezvládl (tedy spíše jeho jezdec). Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že stav, kdy kůň nezklidní včas 64 tepů/min (a v Tryonu byl limit vstupu do veterin 15 minut), je sice naprosto správným a nutným důvodem k vyloučení – ale pravidla jsou nastavena tak (pro jistotu), že každý kůň s jakýmkoliv metabolickým problémem musí na kliniku a infuze jsou většinou spíš prevencí eventuálního zhoršení stavu. V drtivé většině případů – a nejinak tomu bylo v Tryonu, kůň opouští kliniku a nemá žádné problémy. Porovnáme-li počet „ME“ a ME-TR“ v Tryonu a v Caen Normandii roku 2014, jednoznačně byla situace horší v Normandii – kde na 166 startů bylo 64 koní vyloučených na metaboliku a z toho 38 s kódem ME TR. I když to vezmeme na procenta – v Caen bylo na počet startů 38% koní vyloučených na ME a 23% koní z celkového počtu startujících bylo vyloučeno s ME TR. V Tryonu bylo 28% koní vyloučených na ME a 3% z celkového počtu koní vyloučených na ME TR. Kdyby závod v Tryonu pokračoval, pravděpodobně by mohl Caen těmi smutnými čísly dohnat, i když většina koní, která na náročnost tratě prostě neměla, už byla vyloučena – včas, o což jde především.
Jen pro porovnání – kdyby se jel Tevis Cup jako FEI soutěž – při letošním počtu koní vyloučených na metabolické problémy, by kapačky dostalo 31 koní z 86, kteří závod nedokončili. Tevis Cup letos dokončilo 64 koní ze 150 – tedy necelých 43%.
Přesto – každý další skandál vytrvalosti podráží nohy a každý jezdec, který jezdí na hraně, si musí uvědomit, že se podílí na budoucnosti téhle disciplíny, pokud nějakou budoucnost má vůbec ještě mít. Podle některých asi ne…
Christopher Hector, redaktor a editor The Horse Magazin od roku 1984 a pravidelně píše pro Breeding News jen potvrzuje, že zkušení novináři pohybující se na mezinárodní scéně už nějaký ten rok, považují vytrvalost za ztracenou věc – a nebezpečnou pro veřejné mínění o jezdeckém sportu.
„Vytrvalost nemá nic společného s klasickými principy, kterými se má řídit jakákoliv interakce mezi člověkem a koněm. Vždyť i mega-bohatí Arabocé mohou vyhrát medaile na koních, na kterých nikdy před závodem neseděli. Jděte od toho a můžete s sebou vzít ještě jednoho týrače koní – reining. Musím přiznat, že naposledy jsem viděl vytrvalost náhodně na Světových jezdeckých hrách v Haagu roku 1994. To, co jsem tam viděl, mě znechutilo a rozhodně jsem to nemusel vidět znovu. Tady je komentář k vytrvalosti v Tryonu od Chris Stafford, jedné z nejzkušenějších žurnalistů na mezinárodní jezdecké scéně.“
„Nejsou to moje první světové jezdecké hry, za 40 let jsem u několika působila jako profesionální novinářka, jako pro tištěná médie, rozhlas, televizi nebo digitální média.
Normálně jsem se vždycky zaměřovala na tři olympijské disciplíny, které menšinové disciplíny zastínily, ale na světových hrách jsem se o to více zajímala o voltiž, rreining, vozatajství a vytrvalost. Co se týče vytrvalosti, snažila jsem se do ní proniknout, ale jako člověk, který byl od mala u koní a dále jako ošetřovatel, jezdec trenér, který vždy dbal na welfare koní, mám s vytrvalostí problém. Do mé první knihy „Fit to Compete“ jsem zahrnula i kondiční trénink vytrvalostních koní a studovala jsem tenhle sport s pomocí několika profesionálních jezdců detailněji. Tahle disciplína mě však nezaujala a když ji vidím na světovém šampionátu, nedosahuje úrovně jezdeckého umění na mezinárodních závodech.
Od kondice koní po horsemanship a jezdecké schopnosti, není to pro pozorovatele pěkný obraz jezdeckého sportu. Samozřejmě i ve vytrvalosti jsou jezdci kompetentní, připravení a vypadají, že ke svému koni patří, ale u většiny tomu tak není.
Tahle disciplína tradičně jezdecké hry zahajuje, startuje se za svítání a trvá to celý den. Největší nadšenci a dychtiví novináři přijíždějí před svítáním ke startu, protože hromadný start tak velkého počtu koní je atraktivní podívaná. V Tryonu jsem u startu nebyla, navíc začal chaos, který vyústil do restartu. Byla jsem v první vet-gate a zkoušela jsem zjistit, o co jde, ale ani funkcionáři nevěděli, co se děje. Koně tam stáli nebo je vodili a žádný z nich nevypadal, že by ho to bavilo. Když jsem odpoledne odcházela z tratě cross country, procházela jsem kolem vet-gate a dozvěděla jsem se, že se závod zrušil.Viděla jsem tam koně se svěšenými hlavami, jako kdyby ze sebe vydali už všechno. Byl to smutný pohled – vidět jich tolik ve špatné kondici, některé velmi špatné jezdce. Tohle v jiných disciplínách na této úrovni nezažijete.
Pryč od toho. A po všem, co bylo řečeno a učiněno kolem špatné organizace, nepřipravenosti místa a tratě atd. a kolem všech skandálů s podvody, kterých jsme byli v téhle disciplíně svědky, jsem přesvědčená, že zastřešující organizace by měla rázně zasáhnout. Proč by nemohla být vytrvalost vyjmuta z jezdeckých her a mít svůj vlastní šampionát? Nebo ji úplně vyřadit z FEI a dokud národní federace nenastolí lepší kontrolu nad úrovní horsemashipu, ježdění a welfare koní, nedovolit jí vrátit se zpátky. 50 koní na kapačkách, to hovoří samo za sebe. Endurance dělá jezdectví špatnou službu a ví bůh, že tohle nepotřebujeme. Už tak je dost kritiky a neznalých lidí, kteří velmi rychle krizitují jezdecký sport. To není to, co svět potřebuje vidět ve výkladní skříni našeho sportu při vzácné příležitosti jednou za 4 roky. Tak prosím, nechme vytrvalost odejít, ať si udělá ve svém domě pořádek a vyslouží si své místo v rodině mezinárodního jezdectví, kvůli koním.
Další mínus si vytrvalost přičetla katastrofickým zraněním koně australského chovu, 9letého MA TAMH na závodech v Dubaji CEN 119 km Commemoration Day Endurance ride 30.listopadu. Valach utrpěl fatální zranění ve třetím kole.První dvě kola absolvoval rychlostí přes 26 km/h. Rychlost posledního kola v této soutěži dosáhla přes 36 km/h, soutěž dokončilo 59 koní ze 200.
Myslím, že je jedno, kolik sestaví FEI výborů na prošetření či analýzu vytrvalostních skandálů nebo kolik rozdá žlutých karet. Pravidla jsou dost striktní, stačí je dodržovat – a trvat na jejich dodržování u kohokoliv. Neházet selhání jednotlivce do jednoho pytle kolektivní viny, ale ukázat prstem se sankcí na konkrétního jezdce. Nevím, proč se nějak vůbec vyšetřuje pochybení kolem startu v Tryonu – stačí se podívat do pravidel, co má na starosti technický delegát…
V každém případě není další setrvání vytrvalosti v FEI samozřejmost a možná skončí jako samostatná sportovní disciplína se svým vlastním svazem (hádejte, kdo ho asi povede:)). Zda to bude přínos pro welfare koní, jak si někteří myslí? Ne, ne, ne – jsem přesvědčená, že pak se teprve urve ze řetězu, hlavně v poušti.
Buďte první! Přidejte komentář