SPLITTER CREEK BUNDY. Tvé jméno už nikdy nezapomenu a doufám, že ho nezapomene nikdo z příznivců a jezdců vytrvalosti. Té pravé vytrvalosti, kde kůň a jezdec jsou jeden tým a spojují je desítky a stovky kilometrů strávených v tréninku i na závodní trati. Vytrvalosti, ve které jezdec svého koně po závodě nenavštěvuje na klinice, ale vypustí ho do výběhu a dívá se, jak hrdě cválá ke svému stádu. Tebe celý svět viděl na kolenou, potácejícího se v písku. Z elegantního vládce větru a stepí zbyla klopýtající bezbranná troska. Kolem džípy vířící prach a soupeři, kteří tě míjeli jako netečná krajina ubíhající za okny auta ve starých filmech. Bolest tě netrápila, ale o co víc opiátů ti dali před startem, o to větší zmatek v tvé hlavě – co se to děje, proč mé nohy neběží? Vzbudil jsi soucit a hněv. Tak velký, až se zablýsklo i v Lausanne. Zda bouřka vzduch vyčistí a bude se ve vytrvalosti lépe dýchat nejen koním, ukáže čas. Zatím se stále vyklízí Augiášův chlév pouštní vytrvalosti – kydá FEI, média a veřejnost, zatímco vládci pouště mlčí a ruku k vidlím nepřiloží. Čekají, až mezinárodní vytrvalosti dojdou peníze? Nebo nato, že lidé rychle zapomenou a fotografie zlomeného koně „vyšumí“?
Dnes jsou to dva měsíce od osudného Al Reef Cup, Tvého posledního závodu. Jestli se věci pohnou správným směrem, pak jsi ten závod vyhrál pro nás všechny.
Buďte první! Přidejte komentář